Select Page

Míša se zhruba již v polovině svého pobytu rozhodla, že po návratu do České republiky bude potřebovat změnu. Nechtělo se jí již studovat na české střední škole a tak se přihlásila na Rakouské gymnázium v Praze (Österreichisches Gymnasium Prag), kde později získala dvě maturitní vysvědčení – české a rakouské. Po úspěšně složené maturitě se vydala studovat Global business management na univerzitu do Augsburgu (Bavorsko). Během bakalářského studia stihla odjet na stáž do Nizozemí a nyní plánuje, že i na magisterské studium zůstane v největší spolkové zemi Německa.

“Němčina mě okamžite začala bavit víc, než angličtina…”

Vzpomínáš si ještě jak jsi se hlásila na studijní pobyt v Německu?

Jasně, pamatuju si na to, ještě to není tak dlouho /smích/. Předcházelo tomu to, že moje ségra byla na podobném pobytu na Novém Zélandu asi rok nebo dva přede mnou. Hodně jsme se o tom doma bavili, takže jsem tu myšlenku toho odjezdu měla v sobě, lákalo mě to. Odjakživa jsem ale více tíhla k němčině, než k angličtině, takže pro mě bylo jasné, že budu chtít jet do německy mluvící země. Postupem času jsme o tom doma mluvili čím dál častěji. Já jsem se poté potkala s Terkou S., která chodila na můj gympl a která už měla pobyt v Německu za sebou. Ta mi řekla více informací a hlavně mi předala kontakt na Martina Langpaula, s kterým jsem následně celý pobyt domluvila.

Takže Německo byla tvoje první volba hned od začátku…

…jojo, jak už jsem říkala, někdy v šesté nebo sedmé třídě jsem měla poprvé ve škole němčinu a okamžitě mě začala bavit víc, než angličtina. Řekla bych, že odjakživa jsem měla k té němčině blíž, už možná jenom tím, že jsme s rodiči jezdili na lyže do Rakouska. Zároveň jsem se v sedmé třídě dostala na Gymnázium Na Pražačce s rozšířenou výukou němčiny a už to bylo víceméně jasné, že pojedu do Německa.  

Jak moc jsi tedy mluvila německy před odjezdem na pobyt?

Řekla bych, že celkem dobře. Ještě před odjezdem jsem se zúčastnila dvoutýdenního jazykového kurzu v Německu, kde jsem si vůbec poprvé vyzkoušela jaké to je, žít a starat se o sebe sama v cizí zemi. To mi určitě pomohlo. No a škola mě taky připravila, protože jsme měli němčinu několikrát týdně, takže jsem odjížděla s pocitem, že aspoň něco umím. Samozřejmě jsem po příjezdu do Německa rychle vystřízlivěla a připadala si, jako že neumím vůbec nic /smích/.

Jak dlouho Ti trvalo, než jsi se dostala do fáze, kdy už jsi mluvila, řekněme, plynule?

Ze začátku to byl jazykový šok, protože jsem najednou naprosto všechny předměty měla v němčině – biologie, chemie, všechno… s tím jsem do té doby samozřejmě neměla vůbec zkušenosti. To pro mě ze začátku byla španělská vesnice /smích/. Kromě školy jsem ale normálně komunikovala s rodinou a byla jsem schopná se orientovat v každodenních situacích, to zas ano. Postupem času přešel i nějaký ten ostych, který asi má každý, kdo přijede do cizí země. A plynule… to nemluvím doteď /smích/, ale dejme tomu, že po třech měsících jsem mluvila už bez problémů.

Jak reagovali rodiče na to, že chceš odjet na rok pryč během střední školy?

Já jsem měla velkou podporu v rodině. Hlavně teda od mamky, která se snažila, abychom mohli odjet studovat do zahraničí, protože věřila, že to je pro naší budoucnost jedině dobře. Samozřejmě jsme si byli vědomi toho, že se nám bude stýskat, hlavně z toho důvodu, že jsem měla v té době malého brášku, čtyřletého, tak to pro mě bylo těžší… ale nic, co by se nedalo zvládnout.

Jaký byl ten mezičas mezi odesláním přihlášky a získáním hostitelské rodiny?

Co já si pamatuju, tak to všechno probíhalo strašně rychle. Co si z toho období pamatuju, je to, že jsem byla hrozně nervózní z příjímacího pohovoru v kanceláři, protože jsem si myslela, že bude v němčině. Tak jsem se na to doma docela dost připravovala, abych nakonec zjistila, že je celý ten pohovor v češtině /smích/. V tom mezi čase jsem se ale zúčastnila několika akcí organizovaných YFU – Come&Go, PDO… to bylo moc fajn.

Byla jsi se svojí hostitelskou rodinou v kontaktu ještě před příjezdem do Německa?

Ani moc ne. Teda ne nějak moc. Jenom jsem znala jejich adresu a kontaktní údaje, ale nevolali jsme, nebo něco takového.

“Hned na začátku jsem byla na týdenním popříjezdovém semináři v Hamburku…”

Co všechno student zažije na začátku takového pobytu v Německu?

Hned na začátku, po příjezdu do Hamburku, jsem byla na týdenním popříjezdovém semináři. Tam jsme měli různé workshopy zaměřené na německou kulturu, bavili jsme se o tom, co můžeme od našich hostitelských rodin očekávat, na koho se můžeme obrátit v případě nějakých problémů… po tomto týdenním seminář jsme se z Hamburku již rozprchli do celého Německa. První dny po příjezdu do rodiny byly samozřejmě těžký, člověk si najednou uvědomí, že to není týdenní pobyt, ale že tam bude rok. Postupem času tyhle pocity ale vymizí a srovná se to.

Pojďme se přesunout v čase do léta 2011, kdy jsi se vrátila do ČR. Co se vše dělo po tvém návratu?

Co se mi nejvíc líbilo po návratu, bylo asi to, že jsme se mohli všichni výměnní studenti opět po roce sejít. Byli to totiž lidi, kteří byli v naprosto stejné situaci – měli za sebou podobnou zkušenost, ikdyž každý v jiné zemi samozřejmě. Protože ten samotný návrat domů, do Čech, je těžký. A to lidi, kteří na takovém pobytu nebyli, moc nedokážou pochopit, bohužel. Takže jsem byla moc šťastná, že jsem měla možnost se pobavit s lidmi, kteří na tom byli podobně. Už jen proto, že jsem mezi nimi získala kamarády na celý život.

Viděla jsi se se svoji hostitelskou rodinou po konci pobytu?

Jo, pozvala jsem je do Čech, takže přijeli následující léto po mém návratu k nám domů na týden. Od té doby jsme se již neviděli, ale bylo to moc fajn když tady byli.

…změnila se něco v Čechách za ten rok, co jsi tu nebyla?

Změnilo se toho hodně, a to už na konci pobytu, kdy jsem se rozhodla, že bych nechtěla studovat na české střední školy s naší tradiční výukou a chtěla bych změnit školu. Šla jsem na Rakouské gymnázium v Praze – takže opět po roce stejná situace – nové prostředí, noví spolužáci. A musím říct, že to bylo skvělé rozhodnutí, protože mi to později umožnilo odmaturovat z obou systémů, řekněme, takže mám jak českou, tak rakouskou maturitu. No a to mě nasměřovalo opět dál do dalších studií.

“Těšila jsem se na jiný způsob výuky – proto jsem šla na Rakouské gymnázium…”

Proč padlá tvá volba zrovna na Rakouské gymnázium?

Bylo to hlavně proto, že už někdy v polovině pobytu mi došlo, že pokud se vrátím zpět na svoji českou školu, tak budu postupem času znalost němčiny ztrácet. Zároveň mě lákaly jiné metody vyučování – na rakouském gymnáziu byl kladen mnohem větší důraz na týmovou práci, na různé projekty… těšila jsem se na jiný způsob výuky.

Věděla jsi již během maturitního ročníku, že budeš chtít jít na vysokou školu do německy mluvící země?

Já jsem spíše člověk, co ani neví, co ho čeká zítra, takže jsem to ještě netušila. Ale řekla jsem si, že by to byla opět skvělá možnost. Díky různým náhodám jsem se dostala k pár lidem, kteří jsou přímo z Augsburgu a ti mi řekli, že tamní univerzita je skvělá. Tak jsem si řekla proč to prostě nezkusit. Němčinou jsem si v té době byla již samozřejmě jistá, takže se nebylo čeho bát. Nutno dodat, že jsem se hlásila na vysoké školy i v Čechách. Měla jsem ale štěstí a do Augsburgu mě vzali. A myslím si, že svou roli v tom hraje i moje zkušenost s výměnným pobytem. Protože jsem nedělala pouze přijímačky, ale musela jsem projít i přijímacím pohovorem, kde je samozřejmě nejvíc zaujalo to, že už jsem v Německu rok žila – a že zrovna v Brémách. Hned během toho interview jsme se bavili o rozdílech mezi Bavorskem a severním Německem, takže určitě můžu říct, že mi výměnný pobyt pomohl se dostat na tuto školu.

Do jaké míry si myslíš, že tě ten výměnný pobyt ovlivnil v tom, jaký jsi teď člověk?

Myslím, že hlavně v tom, že když jsem do Německa poté jela na vysokou, tak už jsem so toho tolik „nebála“ – už jsem prostě věděla, do čeho jdu. Od té doby, co jsem tam byla na středoškolském pobytu je pro mě Německo takový druhý domov. A hlavně tu kuráž na to rozhodnutí, že půjdu studovat celou vysokou školu do zahraničí, tu jsem získala díky tomu pobytu.

Jak vypadalo přijímací řízení na Univerzitu v Augsburgu?

Kromě již zmíněného pohovoru jsem musela poslat motivační dopis plus samozřejmě taky známky za poslední dva roky studia v Čechách. Ten obor, který jsem si vybrala je hodně žádaný, takže nás brali asi jenom sedmdesát. Na „klasickou ekonomii“ se běžně hlásí kolem pěti tisíc studentů, a tak tisíc se jich dostane.

“Bavorsko je mi bližší, než sever Německa…”

Jaké máš plány do budoucna?

Chystám se teď na půlroční stáž do Wiesbadenu a poté bych chtěla pokračovat na magisterské studium. Chtěla bych asi zůstat tady v Bavorsku, protože je mi trochu bližší, než sever Německa a taky protože je to blíž domů do Čech

Dokázala bys vybrat svůj nejlepší zážitek z výměnného pobytu?

Tyjo, tak to mě napadají asi dva. Z Německa je můj nejlepší zážitek asi to, že jsem jela na jeden týdenní seminář do Drážďan a to bylo naprosto skvělý. Byla jsem tam s dalšími zahraničními studenty a bylo to fakt nádherný. Po návratu do Česka bych asi vybrala popříjezdový seminář a naši společnou túru na Sněžku

Tvůj vzkaz nynější generaci středoškoláků, kteří se rozhodují, jestli se mají vydat studovat do zahraničí…

…já bych určitě řekla, že pokud jim to rodiče umožní, tak by se určitě měli vydat na takovou zkušenou do zahraničí. Měli by si vybrat zemi, která je jim něčím opravdu blízká, a ne jet někam jenom proto, že někdo říkal, že by to tam mohlo být fajn.

Předcházelo tomu to, že moje ségra byla na podobném pobytu na Novém Zélandu asi rok nebo dva přede mnou. Hodně jsme se o tom doma bavili, takže jsem tu myšlenku toho odjezdu měla v sobě, lákalo mě to. Odjakživa jsem ale více tíhla k němčině, než k angličtině, takže pro mě bylo jasné, že budu chtít jet do německy mluvící země. Postupem času jsme o tom doma mluvili čím dál častěji. Já jsem se poté potkala s Terkou S., která chodila na můj gympl a která už měla pobyt v Německu za sebou. Ta mi řekla více informací a hlavně mi předala kontakt na Martina Langpaula, s kterým jsem následně celý pobyt domluvila.

Michaela Janíčková

Německo 2010/11

Důležité odkazy

Adéla - Studium ve Francii, EduVentures.